Jan Blažej Santini
Úvod:
„Cenzura zasahuje do filmu a do literatury, ale nedokáže zabránit skandálům ve stavbě měst a v architektuře, jejíž následky jsou mnohem vážnější a trvalejší, než může mít vydání pornografického románu. Každý může zavřít rádio, nebo odejít z koncertu, nemít rád kino nebo divadlo a vůbec nečíst knihy, ale nikdo nemůže chodit se zavřenýma očima kolem staveb, které tvoří rámec našeho denního života.“[1]
Tato myšlenka, kterou italský teoretik architektury Bruno Zevi[2] výstižně vyjádřil význam architektury pro kvalitu našeho života, úzce souvisí s hlavním tématem Letní školy architektury 2013, kdy na příkladu města Plasy u Plzně bude řešena architektura míst, v nichž se vedle sebe nacházejí soudobé stavby a národní kulturní památky.
Město Plasy je známé zejména rozsáhlým komplexem cisteriánského kláštera, založeného ve 12. století knížetem Vladislavem II. Na jeho stavebních změnách se na počátku 18. století podílel český architekt Jan Blažej Santini[3], který je považován za tvůrce a nejvýraznějšího představitele barokní gotiky[4].
S dílem Santiniho jsem se seznámil již na střední průmyslové škole, v hodinách architektury. Považuji ho za nejoriginálnějšího architekta českého baroka.
Inspiraci pro svou tvorbu čerpal z gotických staveb a ze studia díla Guarina Guariniho a Francesca Borrominiho. K plnému pochopení uměleckého poselství Borrominiho a Guariniho mu pomohla zejména znalost vrcholně gotického stavitelství, konstrukční logiky i estetického řádu katedrálního stavitelství, kterou získal již v mládí v Praze, při spolupráci na stavbách Jana Baptisty Matheye[5]. Pochopení principů Borrominiho architektury ovlivnilo estetiku Santiniho staveb natolik, že je pokládán za jeho jediného následovníka.
Od jiných barokních architektů se odlišoval nápaditým kombinováním gotických a barokních prvků do jednoho celku, který přizpůsobil místu i době. Podařilo se mu skloubit baroko s prvky gotiky a propojit tak dva silně nábožensky exponované slohy.
Stavební dílo přetvářel prvky, které navazovaly na minulost, ale plně akceptovaly současnost beze stop zastaralosti, nijak nerušily původní vyznění stavby a naopak ji obohatily o nový výraz a mnohdy i symbolický význam.
Symbolicko-ideální charakter u sakrálních staveb byl Santinim i jejich investory zřejmě zamýšlený a záměrně připravovaný. Zakomponování skryté symboliky a tajemných poselství do půdorysné dispozice, je specialitou Santiniho staveb, stejně jako hra světel a stínů, a střídání hmot v jejich interiérech.
Santiniho architektura přesahovala běžné estetické normy doby svého vzniku. Vytvářel a dotvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnou světelnou charakteristikou. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny; jeho díla se vyznačují skvělou prací s krajinou – každý dům jako by byl pro své místo stvořený.
To je, dle mého názoru, nejdůležitější Santiniho odkaz pro současnost.
Santiniho stylově náročná a hluboce individuální tvorba nenašla v české barokní architektuře pokračovatele.
Originální a propracované architektonické návrhy představují velké klášterní komplexy, chrámy, kostely, kaple, velké i malé palácové stavby. Tyto stavby dodnes upoutávají pozoruhodným charakterem vnějších tvarů a prezentují odvážná technická řešení.
K vlivu Santiniho na svou tvorbu se hlásí současný významný český architekt a pedagog Zdeněk Fránek[6], z jehož díla je zřejmé zalíbení ve stavbách Jana Blažeje Santiniho a fascinace těmito stavbami.
„Pro Santiniho tvorbu je charakteristický čistý monumentální vnitřní prostor, zbavený nadměrné dekorace, jakoby zaplavený jasným chladným světlem z různých stran a úhlů. Pro barokní myšlení měla klíčový význam představa univerzální harmonie, která pramení stejně tak z racionálního poznání světa jako z jeho náboženského výkladu. Zdeněk Fránek však není inspirován historickým barokním tvaroslovím, ale sleduje hlubší, nadčasové kvality Santiniho jedinečné tvorby, které překonaly svoji dobu. Je ovlivněn a zasažen právě nevšední silou a naléhavostí, kterou je stavba schopna sdělit: "Ano, Santiniho stavby působí jako zjevení z jiného světa, jako abnormálně zvětšená přírodnina - plod nebo krystal, který zcela nečekaně vyrůstá z terénu a ovládá krajinu. Tak byly také koncipovány, pro jedinečný a výjimečný prožitek." říká Zdeněk Fránek“[7]
Použité zdroje:
o Internetové stránky: www.archiweb.cz
o Internetové stránky: http://www.santini.cz/
o WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: http://cs.wikipedia.org
o Internetové stránky Kláštera Plasy, přístupné z http://www.klaster-plasy.cz/
o Studijní materiály k předmětu Teorie a estetika architektury, přístupné na internetových stránkách FAST Ostrava: http://fast10.vsb.cz/studijni-materialy/taea/index.html
[1] Zdroj: Studijní materiály k předmětu Teorie a estetika architektury, přístupné na internetových stránkách FAST Ostrava: http://fast10.vsb.cz/studijni-materialy/taea/index.html
[2] Bruno Zevi (1918 - Řím, Itálie - 09.01.2000) - italský architekt, urbanista a teoretik architektury; profesor univerzity v Římě, představitel teorie organické architektury. Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: http://cs.wikipedia.org/wiki/
[3] Jan Blažej Santini (1677 – 1723) - významný český architekt italského původu se narodil 3. února 1677 jako nejstarší syn pražského kameníka Santini-Aichela. Původně se učil malířem; byl žákem pražského dvorního malíře Kristiána Schrödera. V dílně svého otce se seznámil s prováděním přesných konstrukcí (dnešní deskriptivní geometrií). Stavitelství se vyučil při spolupráci na stavbách Jana Baptisty Matheye. Zde také získal smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav a poučení o aktuálním vývoji římské tvorby. Na studijním pobytu v Itálii získal kvalifikaci architekta. Santini již od roku 1700 samostatně projektoval, dohlížel na realizaci svých staveb a brzy se stal oficiálním architektem cisterciáků. Navázal na dílo svého učitele, J. B. Matheye, jehož styl částečně převzal; po smrti Matheye převzal jeho stavebníky a dokončil některé jeho projekty. Získal velký odborný věhlas a vážnost, měl velké množství zakázek. Touha po slávě a po penězích ho však hnala do stále většího pracovního vypětí; zemřel předčasně ve svých 46 letech. (Zdroj: Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: http://cs.wikipedia.org).
[4] Barokní gotika nebo též gotizující baroko je jedinečný architektonický sloh, který spojuje dynamické baroko s výrazovými prostředky gotiky. (Zdroj: Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: http://cs.wikipedia.org/wiki/Barokn%C3%AD_gotika)
[6] Doc. Ing. arch. Zdeněk Fránek (*1961) – za realizované projekty získal řadu cen a uznání; je vítězem FOR ARCH za rok 1992, držitelem ceny Český interiér za rok 2006, ve stejném roce získal nominaci na Cenu Klubu za starou Prahu a byl také finalistou Grand Prix a Nového domova., působil na FA VUT v Brně, učil na pražském Archipu a na katedře architektury stavební fakulty v Ostravě, na fakultě liberecké vedl školní ateliér; od roku 2012 je děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. (Zdroj: internetové stránky www.archiweb.cz).
[7] Zdroj: Jaromír Sedlák, DRAMATICKÝ MEZIPROSTOR ZDEŇKA FRÁNKA, publikováno 21.12.2011 na internetových stránkách: http://www.archiweb.cz/news.php?type=arch&action=show&id=11083